Sedlská svadba.

Sedlská svadba.
Trouby zvuk je slyšet – co to bude? Radostné y také výskání, Z domů lidé vybíhají všude, Opět bude něco k dívání. Totě svadba! – Hle jak se to žene, Uprkem se mládež předjíždí; Koně mají celé uřícenéuřícené, Vozů množství ze vsy vyjíždí. Když tak jedou, hledím na nevěstu, Jak mně mile přišla před oči; Ohlédnu se; v tom tu dívky cestu Z kvítí řetězem jim zaskočí. Jakby uťal, zůstalo vše státi. – Stála pak tu jedna s misečkou, Musyli jí svadební clo dáti, A pak teprv cestou jeli svou. K ženichovu když přijeli domu, Tlampač nevěstu sám uvádí, Nasměje se jistě člověk tomu, Jakých on zde žertů provádí. 110 Tu mu huba jako trakař drčí, Když on rodičům ji poručí, Ona sklopíc modré oči, mlčí, V tom se octne v jejich náručí. Ničeho tu více slyšet není, Než, ó otče můj! ó máti má! O má dcero! – hlas se zase mění – Ty jsy dcera má a já jsem tvá! Tu ji zase ženich k srdcy vine – (O kyž já tak šťastný také jsem!) Všeliké teď oko v slzých plyne, Pohnuto tím tklivým divadlem. Nevinnost jen v jejím oblíčeji S vroucý smíšena jest milostí; Štíhlý zrůst a čacké mravy její Naplňují srdce radostí. Jak když nevinných dvé Milek raní, V první jejich smahlé čilosti Tak jen jeho bystré oko na ni Up’ato jest mužskou stálostí. Přálby mnohý mládenec tu jistě, Též y kvetoucý ty družičky, Na jejichby mohly býti místě, Vyfiňtěny jako růžičky. 111 V krčmě potom při hudebním hluku Všickni v rozkoši se těšili, Ženich chopě nevěstinu ruku Jako střely kolem křepčili. Sotva doplesali – tu se hrne Hejno veselých žen k čepení; Hejdum mladá ženo! ona trne; Tlampač prosý o propuštění. Nechtěly mu jí syc propustiti, ale daly se s ním do hádky; Až pak dopustili mu ji vzýti, Uhodneli jim však pohádky. Tu se jedna s nimi vyložila, Jako kramář vedlé kostela; Obojetná dost z nich mnohá byla, Že mu jistě mozkem vrtěla. V tichém očekávání teď byli, Vypleteli se z té tkanice – Odsekal jí, tu se veselili, Nevěstu zas volnou majíce. Tu se teprv radovánky počnou, Kdož je vám to v stavu vypsati? Ruskou, Štyrskou, Slováckou y skočnou Musyli jim pořád hudlati. 112 Plésajíce až již šero bylo, Jitřenka pak volala již den, Již se jim těch skoků nabažilo, Najednou se vyvalili ven. Ženy s nevěstou hned do komory Jako divé hbitě vrazyly, Ubohé zde prováděly vzdory, A pak pějíce ji čepily. Již, již věneček jí s vlasů strhly, Ozdobu a čisté dívky čest, Již má čepec, panenství již svrhly, Již y také ona ženou jest. Václav Hanka.
113