Jaro.

Jaro.
Těšil sem se jaro na tě, Jak se lichvář sedě v zlatě Na zysk nový těšívá; Tys mne ale oklamalo, Sotvas vůní podychalo, Tvůj se pohled zakrývá. Na čas jako panny modné, Vykračuješ v kráse svodné, Líčíc tváři růžemi; Lůno zdraví rozvinuješ, Mžikem nebe vyčaruješ,vyčaruješ Ozdobami na zemi. Modravé a zlaté kvítí V sluncy rozkošně se třpytí, Vábíc k sobě mládence; V lůnu krásy rozmanité Skládá kytky pěkně svité Pro milenku do věnce. Žena muže zanedbává, V sadu růže vychovává, Líbá milé květiny; Jako spitá poskakuje, Jestli kupec ukazuje Vzácný kvítek z cyzyny. 114 Panna u potůčku sedí, Hrdá na svou krásu hledí, Tebou, jaro, živější; Ač květ, praví, v kráse plyne, Nademneli se kdy vine Z poupat růže pěknější? Ovšem krásně kvete právě Jako růže ve své slávě Roztomilá panenka; Než to panství není stálé, Jako růže nenadále Zajde krásy milenka. Y ty těšíš okamžením Rozmanitým okouzlením, Popuzujíc k radosti; Vejdemeli v zvučné ráje, V květu růžového máje, Již jest po tvé slavnosti. My ti rádi pochlebujem, Do nebes tě oslavujem, Máj by s námi přebýval. Darmo; nezadrží tebe, Jak jen sluncem hoří nebe, Byť se člověk rozzpíval. Vojt. Nejedlý.
115