Oda k jmeninám (svátku) V. U. Slečny M*** z R***.

Oda k jmeninám (svátku) V. U. Slečny M*** z R***. Dne 10. září 1809.
Dni šťastný, vítej! sláva tobě! Dnes každý kvítek libě kvěť! A jako Minky očka obě Dnes slunce vzejda jasně svěť. Sem růže poneste a kvítky, A víte věnce, milé dítky! Ať zní váš hlásek Co v máji sedmihlásek, A v okolí Les, hora, oudolí Tvým, Slečno, slavným rozlíhej se jménem, A stkvěj se v chrámě Kráse posvěceném. 123 Dnes utěšeně světu kyne Pán, jehož jasný v nebi byt, Ten pramen, z něhož věčně plyne, Sklad divů, krása, duch a cyt: Dnes dech – a Anděl, s nebe sstoupě, Se vtělí v libé vabů poupě; Tu milé lásky Své vábné strojí pásky, By sletěly, A krásné viděly To děcko, které, když ten dětel slítá, Je veselým a libým okem vítá. Ty Milostky Tě vaby svými, A kouzly krásy osuly, Že nyní vížeš smysly jími; Tyť nás dnes právě uřknuly! – Ký péro, Krásná, nebeského Opíše záři oka tvého? To očko vlídné Kam zablejskne a hlídne, Vše zotaví, A oblahoslaví. – Ten jemný blesk tak outlé blaží duše, Jak slunečnost a rosa růže v suše. 124 Již v květu věku letí k Tobě, Y Ctnost y Moudrost, Bohyně, A dadí Tobě,Tobě ozdob obě, Jak žádné jiné ženštině. Mohouliž tyto kvítky vzkvesti Z tak mladé čerstvé ratolesti? Než kroč kam koli, Podává Ctnost ti holi; Cyt hluboký, A smysl vysoký. A Moudrost, an Tě libou září mílí, Ti ostrý vtip a jasný um udílí. O Krásná! jemná oka záře, A mladost čerstvo-zelená, Lič věčně Tvé tak pěkné tváře; Kvěť jako růže červená, Svěť jako slunce! – Štědře s nebe Čest, zdraví, štěstí oros tebe; A jako čilý Potůček tichý, milý Plyň bez žele Tvůj život vesele! A po každém Ti kroku vzrosť, co může, Ta nejpěknější, nejvonnější růže. 125 Ten co to skládá, spolu skládá Své srdce v pokornou Ti daň. O zasmějeli, jakož žádá, Tvé nebeské se očko naň: Tuť posvětí Tvůj posvěcenec Ten pochlebný Ti Krásy věnec; A vznesa vzhůru Se k nebeskému kůru, Tam uhvězdí, V tom krásném rozhvězdí, Těch, co tak sladce, líbezně se točí, Ten páreček Tvých jasných, modrých očí. Jaroslav.
126