K příteli.

K příteli.
Nechtěj se po zlatě hnáti, O jeho blahosti není co státi. Davši ti péče, Zlato se vzteče, Čím více tě zchlácholí stříbrný zvuk, Tím více ti natropí lopot a muk. Nechtěj se po slávě hnáti, O její blahosti není co státi. Dychtivost po ní K ourazu kloní, Co k rozkoši slouží a k utěše jest, To zrádně ti vykrade chvála a čest. Nechtěj se v umění hnáti, O jeho blahosti není co státi. Um kde se kutí, Cyt nemá hnutí. A dobrav se moudrosti samého dna, Zvíš, čeho sy neviděl – že je v ní tma. Nechtěj se po kvase hnáti, O jeho blahosti není co státi. Života rýva Osladem bývá, Než puzené trampoty z kotrby ven Hned zase tě posednou na druhý den. 146 Nechtěj se po lásce hnáti, O její blahosti není co státi. V milostném spolku Objíti holku, Jen věrnáli – kdoby co lepšího chtěl? Však žehraje – zvíš, po čem platiti žel. Darmo se po štěstí hnáti, Které se k nám nechce hnáti, Neníli přítel Tvůj spolu žitel, By za víno, lásku ti náhradou byl, S ctí, zlatem a moudrostí smutně bys žil. Ant. Marek.
147