Veverka a Ořech.

Antonín Jaroslav Puchmajer

Veverka a Ořech.
Veveřice hladem nucená Lísky oořechy požádala. „Pro Bůh! což jsy zblázněná? Že sy utočiště vzala Kemně stromu ubohémuubohému, Nouzý zmořenému. Nadubu máš jader dosti, Najez se jich dosytosti.dosytosti.“ Veverka však nechtíc jít Vlezla nastrom sochotností, Počala tu nadhojností Jader vesele se mít. Potrhavši všeho „Děkuji ti„ti,“ řekla: „štědrý pane!„pane!“ Tím ho zanechala odraného. Tak se lakomče! y tobě stane. V. Nejedlý.
31