Elegie dle Helty.

Antonín Jaroslav Puchmajer

Elegie dle Helty.
Temně smutným zvukem hrana hučí, K Bohu vzdychá otec žalostí; Mdlobou padá mátě donáručí Synu kvílícýmu ouzkostí. Vrakvi jak snih bledá dívka leží, Rozkoš matky, krása vlasti své; Lid se scházý, slzýc kráčí kněží, Smutný Vilím hořem schne. Milé přítelkyně vslzých plynou, Ruce lomíc hořce bědují, Rozmarýny kytky, věnce vinou; Ženy pláčem lítost zjevují. Ach! čí duše nelidská a krutá, Duše co vlk krve žížnícý, Nebylaby čitedlností hnuta, Vidouc máti kvílícý? Jako růži rájskou krása kryla Dívku naddennicy krásnější; Ctnost a lásku smlíkem odprs pila, Nadzlato ctnost svatou vzácnější. Lidi jako sestry ráda měla, Milujíc svou máti vroucností, Bystrým okem nadpracý svou bděla Sevší možnou pilností. 37 Srdce dobrého jak holubinka Nevinnosti svaté šetřila; Jarním kvítím, zlatá Bětolinka, Jediné svou krásu líčila. Hoší, jak máj krásní, láskou vrouce Zarozmilou holkou chodili; Shlučnou hudbou podokýnka jdouce Rozkošný máj slavili. Zevšech krásných hochů milovala Vilíma jen vroucý milostí; Pentle krásné zaklobouk mu vpala, Sním se obírala sradostí. Přimuzyce vvystaveném háji Jako jiskry kolem lítali; Pozahradě chodíc vbožském máji Kvítí vonné zbírali. Čistým srdcem milovali sebe, Jak se svatí vnebi milují; Nazemi jim kvetlo krásné nebe, Jak když andělé zde obcují. Proni odřekl Vilím hlučné slávě, Proni bylby drahou duši dal, Miluje ji víc než oko vhlavě, Sdraky, sobry byl se pral. 38 Ach! teď vrakvi leží dívka zlatá, Oči jasné se jí zatměly; Vnebi plesá její duše svatá, Krásný anděl mezy anděly. Tam, kde vbožském ráji rozkoš pije, Kdežto čisté lásky teče med; Stále vsvatém pokoji lid žije, Krásnějc roste ctnosti květ. Zvony hučí, černí muži nesou Bětolinku milou kuhrobu; Vilím kráčí, nohy se mu třesou, Kvílí smrti maje podobu. Mátě lomí ruce, vzdychá vzhůru, Ouzkostí a hořem potí krev; Zvony temně hučí, vsmutném kůru Provodí ji khrobu zpěv. Dřímej libě, dřímej duše svatá, Až tě ksoudu anděl probudí! Hnízdi tady holubinko zlatá, Když tě zdomu lidé vypudí! Zrostni nahrobečku vonné kvítí, Přileť zráje milý slavíčku! Když vše vkrásném máji rozkoš cýtí, Začni smutnou písničku! V. Nejedlý.
39
Básně v knize Sebrání básní a zpěvů 1:
  1. Oda o Velebnosti Božské
  2. Vinař.
  3. Lenka.
  4. Pohádka.
  5. Na Boženu.
  6. Vyšehradský sloup
  7. Veverka a Ořech.
  8. Světýlka.
  9. Břich a Hřích.
  10. Větrník.
  11. Prosba na Amora.
  12. Elegie dle Helty.
  13. Co jsou lidé zamilovaní?
  14. Večír v létě.
  15. Na soudce Loudila.
  16. Na Beníka.
  17. O Krasobyle.
  18. Píseň jarní.
  19. O Zdiborce.
  20. Na Dvořáka.
  21. Života požívání dle Anakreonta.
  22. Skrbec.
  23. Ukrutný myslivec.
  24. Běla a Vláda.
  25. Na Paní Starou.
  26. Ukolíbavka.
  27. Na Soběslava.
  28. Na Harpaxa.
  29. Jiří král, a Vaněk Všeboj.
  30. Stálý milovník.
  31. Hrobní nápis.
  32. O Nance.
  33. Živobytí vkraji.
  34. Žaloba na Amora.
  35. Básníř.
  36. Na Tončí.
  37. Na Bohdala.
  38. Dvě sestry.
  39. Naobraz noc představujícý.
  40. Obraz rozkoše.
  41. Přemysl Ottokar vPrusých.
  42. Lékař a zdraví.
  43. Na Strachotu.
  44. P. Virgília Marona Zpěv pastýřský sedmý
  45. Chvála zlých žen.
  46. Píseň jarní Milost Slečny.
  47. Děvčí boj.
  48. Veselost jarní.
  49. Na Bětu.
  50. OLisczie aoczbanu.*)