Děvčí boj.
Zpěv první.
Zpívám odívkách, jak někdy vzemi České
Podpraporcy Vlasty slavné vedly války;
Též jak jsouce udatné a heské,
Y pod zamilovanými fochy
Mnohé bystré oklamaly hochy;
Jacý přišli recy zblízka zdálky,
A co se jim dály zapříhodyzapříhody,
Dřív než smířily je slavné hody.
Spíš než bylo co čout oté vojně,
Strašidla již burácela všudy,
Vlesých dudávaly Strakonické dudy:
Největší pak zevšech bylo znamení,
Žeť to krásné stvoření
Rodilo se hojně,
A tak krásně, dodnešní že chvíle
Přirozenost nepřišla kté sýle.
Že teď zas to množství panen (mnozý hádají)
A jich čepce strašlivé a divné kroje,kroje
Dobrého nic nevyznamenávají,
Než zas nejspíš nové ženské boje:
Nebojte se, by zas vedly rvačky,
Leda mezy sebou omuže,
A to sotva, jdeť to okůže!
Radší lícý naně stroj a hračky.
125
Kdo zvás znáte, tyznáte ty, co leží vzrcadle,
Ty, co místo zbraně mají jehlyjehly, krajky,
Nahých mečů snésti nemohou ni vdivadle:
Nemyslete, žeť vám zpívám bájky.
Pomněte, že přikněžnině dvoře
Hejno dívek chodívalo doboje,
Vyzvalo se nakrvavé souboje,
Zvykší mužům navzdor tropit hoře.
Roztomilý Valšo! ty jsy někdy Šemšíka
Osvobodil zVyšehradu zouzkosti;
Mějž y tu čest proČeského básníka,
Ponauč ho velké skoky vtěžkosti.
Tuze předce neskákej, když hudu,
Abych spadna nepolámal vaz;
Byť y vČechách slyšán byl můj hlas,
Syce natě naříkati budu.
Též y natě, krásná Minko! neb mne ohradu
Nutí zpívati tvé velení,
By nepřišly divčí činy kzlehčení.
Vše rád protě činím, neb tvá krása náhradu
NadUmky dát může příjemnější,
Hubičku dej, bych byl veselejší!
Plísni, kdybych muže vychvaloval,
Trestej, kdybych ženské potupoval.
126
Pověz, pročpak asy pohlaví tak pokojnépokojné,
Mírné, tiché, co jen hledí stroje,
Pronás vymejšlívá nové kroje,
Nám y lásky uděluje přehojné:
Proč teď opustivší šperky
Osedlalo sobě herky?
Smuži všedší vkrutý hněv
Mužskou sobě milou vylívalo krev?
Propanování se spikly.
Zaženských již Libušiných časů
Poroučet y řídit hrdě zvykly,
Vsněmích dojít předních hlasů.
Hrdinská pak Vlasta plná zmužilosti,
Rozšafná a opatrná rekyně,
Dodala jest ženskému co Bohyně
Vrtkavému smyslu víc stálosti.
Muží sy znich jenom posměch strhli
Řkouc, žeby vtom byla dračice,
Aby dívky muže strůnu svrhly,
Aby nadkohouty zvítězyly slepice.
Což sprostácy nevědí, že šíp
Zženských rukou život vzýti může,
A že místo sýly krása muže
Poráží a vtip?
127
Motol napřed vnocy jako rekyně,
Vmalém počtu sobě podmanily,
Nanějž množství velké dívek přivábily,
Řkouce, že zas budou zaotrokyně,
Jakož někdy předLibuší otročily.
Snesše zbraň a peněz sklad,
Založily blízko nový hrad,
Jejž y mužskou váhavostí zhotovily.
Děvín slove. Navysoké skále vyšňořený
Ukazuje bašty své a báně.
Každý hned znal, žeť jest zhotovený
Oddívek, neb krása byla vráně.
Bylť y pevný. Vhltavy jej rameno
Zjedné strany brání, zdruhé vejška kolná,
Ztřetí troje hradby, děvčata pak volná,
Vždy se zastat ojméno.
Vhradu byly jiné znamenité věcy.
Zajatí zde recy vlepkách sfanfrnochy
Musyli jít kpecy
Rožně točit; ti tam sedět upunčochy:
Jedni mect a pokolíbat;
Druzý pozor dáti naslepice,
Metlu, třepky jejich líbat,
Kdož se zpouzel, dán byl dotrlice.
128
Již se mnohý toulavý rek odpověděl
Nahrad jíti napříšery.
Již y mnohý usměváček zvěděl,
Že jsou šťastné Ladonovy dcery.
Y ten sylný Samoslav,Samoslav
Zasvé slavné památky
Khradu přivedl nasta hlav,
Ale žádné nazpátky.
Teprv podjal muže strach a hrůza,
Žeť jim jejich panství zhyne;
Že je bude řídit děvčí hlůza:
Až jim chytrák Přibral začal věcy jiné.
Vzhůru, pravil: Češí! vzhůru! lepší odměnu
Zaudatnost nebudete míti zas!
Kdosy jakou dívku chytne zvás,
Může sy ji vzýti zaženu.
Hle! tu ušlechtilou chasu českou
Hrnout bylo vidět zevšech stran;
Každý dychtě dobyt sobě dívku heskou,
Nebrousyl, však okrášlil svou zbraň.
Mladí, staří, y co se žen nabažili,
Hledali sy novinek; y bůjní jonácy,
Učitelům zeškol utíkali školácy,
A sy kekořisti krásné pospíšili.
129
Ani hrom tak čerstvě nezapálí,
Když třesk dokoudele hodí:
Jak ta pověst všecky zblízka, zdálí,zdálí
Khradu shorlivostí vodí.
Sotva se tak panny uVusýnů,
Když tam hrají Cybulkovu skočnou,
Stejně pohybovat počnoupočnou,
Dokola y letět, jak ty kuDěvínu.
Veselý zvuk hudby zdálky zněl,
Navrchy když táhli přiDěvíně okolní.
Jestli, praví mnohý, bych zde zajít měl,
Odpřekrásných rukou zahynout sem povolný.
Dívky shlédše je, se hnedky daly
Dozbrojného cvičení.
Jedny předDěvínem udělaly
Napřivítanou své ležení:
Druhé nakoních zas okročně a bůjně hopsovaly,
Tumlujíc se rozhaleně kmužům blíž;
Koně podními sy hrdě pořehtali,
Snad že lehkou a tak krásnou nesli tíž.
Žádný zjinochů se neosmělil,
Aby šípkou ponich střelil;
Nevěděliť, jak se sními děje,
Radči každý ojich kráse pěje.
130
Zatím Nabka, bystrá vyzvědačka,
NaDěvín se zmužských stanů brala
Sezvědů. Tať byla velmi schopná (neb jí dala
Její mátě, známá poklepačka,
Dobré vycvičení:)
Tato mladá učedlnice
Nadmatku vsvém byla naučení,
Jako často kuřata jsou nadslepice.
Dlouho vmužském vojsku reka toulavého
Dělala, an se ptá ponevěrnicy;
Každého že prosý zamilovaného,
Aby nevěřil nic žádné divčicy;
Žeť jsou samá faleš, podvod, lest;
Žvatlala dál otehdejší pošetilosti,
Oskušené mužské smělosti,
Též y jaká čeká naně čest.
Bedrák (prvé Nabka) vypravoval divné příhodypříhody,
Rád ho každý slyšel, všem se líbil,
Každý ho zval dosvých stanů nahody.
Když vše seznal vkrátkém čase,
Všem y slíbil,
Že co nejdřív přijde zase,
Podpukličkou, že se poCyldě chce ptát,
Naděvčí se vnocy vloudil hrad.
131
„Vlasto, řekla Nabka: vše ti povím ze jména,
Co jen kdy mi přišlo doucha,
Co má který zaducha,
Jaká čí má býti odměna.
Napřed Přemysl pět tisýc mužů vede,
Nadevšemi houfy maje správu;
Však znich každý kam chce jede,
Stěmi chce nám zkazyt slávu!
Zaním táhne Mnislav ušlechtilý kmet,
Některou chtě sobě dobyt znás.
Nasvých vlasých nosyl mráz,
Dříve nežli sem já shlídla svět.
Zachtělo se sděvčaty mu hráti,
Najazyku nemá nežli holky:
Vždyť ho musýš dobře znáti,
Jak chtěl ondy stebou vejít vspolky.
Zaním dvě stě táhne pražských švihlíků,
Hovák jest jich vůdce, střelen dopaty.
Jakáž Vlasto hrůza zde ztěch chlapíků!
O což mají zašaty!
Což y zrcadel a hraček zasvazky!
Jaké vodiček a sladkých věcý nádoby!
To snad nejspíš promdloby;
Napraporcých nesou ženské podvazky.
132
Holobrádek vede třista holobrádků
Nezamysl. Sními táhnou preceptoři,
Hodějí se kkolovrátku,
Nemajíť jich vésti tam, kde hoří.
Pozor naně mají, by se toulkám neoddali,
Neb se nezamilovali,
Zavojskem vždy stáli bezpečně,
A se nanás nedívali všetečně.
Tamto táhne Mládek, též y Smělouš se svou chasou.
Vždyť víš, jak vzal tenkrát Mládek Důrku zkola
Směloušovi, protož nase pasou,
Ne, jak mnozý myslí, skrze vola.
Líchocením vyvedla je navrch střechy.
Což jí darů dali! jaké věcy!
Každýby znich přisahal, že mezy Čechy
Sám jen milován jest, však jim prchla přecy.
Vida, vrávorá tam podnapilý zbor,
Holislava maje zavývodu
Žateckého, zezakletých hor,
Tam co peklo valí horkou vodu.
Tito poněmčilí Češí
Odněmců se naučivše pít,
Dokrků teď nadsousedy znají lít;
Pití je teď nadevšecko těší.
133
Vyzablý tam spadesáti pacholky
Nejede sem Rybouš kpotěšení
Ženě své, a ani proholky;
Jeho lakomost chce míti posvícení.
Poznáš ho vté pobřichatém strejcy hazuce,
Víš, jak se sám ondy pozvav nahody
Všecko hostům pobral, co mu bylo přiruce,
Posavad se bojí každé hospody.
Klecavý sem Lapák jedejede,
Svých y tři sta mužů vede.
Víšli, jak sme osvátcých ho tenkráte
Připravily ktancy dvakráte?
Pomsta ho sem nese, nejvíc nanás doráží:
Dobře pronás, že ač každé slovo převáží,
Přec, cokoli zhuby připraví,
Všem se zdá být, jak on, kulhavý.
Tamto od východu,
Odtud, co sůl narybníce sejí,
Vradním domě mnoho mají pozlacených schodů,
Tam kde kalousové vklecých pějí:
Trulda táhne ssylnou chasou,
Jenž jest samé pozlátko,
Sdudami, a scymbaly a sbasou,
Chtě sy dobyt nebo koupit ňáké děvčátko.
134
Jeho pyšný bratr odzápadní strany
Tam, co nanoc pečetějí brány,
Nasvé píší chrámy:
„Perune! pros zanás chámy!„chámy!“
Znamenitý jest ten rod y dům.
Divnáť jest to ale věc,
Že sy tito hloupých nadávají, jsouce přec
Oba ťululum!
NaStansona nesmím zapomenout narytíře,
Ješto černým suknem zakrytý má štít;
ProKryseldu tři dni seděl vdíře,
Vstarém oděvu se bál ven jít.
Jedenkrát jí zdálky koukl jen nalíce,
Hnedky láska popadla ho zaplíce;
Nyní ksobě mluví, oní zpívá,
Neznaje jí, když se nani dívá.
Tří sem táhnou Všemilini sokové,
Velké proni nesouc vsrdcy tíže,
A se často hádajíce tito rekové.
Napřed táhne Rozhoň kouřímecké kníže,
Spěti sty sem muži soděvem a sbraní černou,
Bohům připovídá mnoho slibů,
Jestli mu ji zachovají věrnou,
Ani žádnou vlásce nedopustí chybu.
135
Zaním jede Vošov Svatoplukův synovec
Sčtyřmi sty zmoravské krajiny.
Tento vkrkonošských horách přeznámý lovec
Zařekl se jít zpátky dosvé krajiny
BezVšemilé. Též y Kostko zPolské zemi
Přitáhl sněkolika rytířemi,
Doma jen ji zaslechl chválit,
Počaloť ho usrdce hned pálit.
Přibral, liškou podšitý,
Dobřeť ty ho znáš,
Posavad jest rek lítýlítý,
Ten chce sestru mít, a rozbořit hrad náš;
Vede dvě stě lidu jízdného,
Tři sta Přemyslového;
Snímť y Nezamysl tovaryšítovaryší,
Rodem ten, on sylou vyšší.
Y on tejně poVšemilé dychtí.
Přálabych ti, bys viděla jejich hádky,
Často přijde kpůtce,
Žádný nechce bezní domu zpátky.
Však ví konec udělat té šrůtce,
Když se kté neb kdruhé straně vplichtí,
Neb když řekne podžertem, že odmeče
Její přemilá krev poteče.„poteče.“
136
Takto Nabka chtěla vypravovat dále,
Jakžto denně přibývává stále
Znamenitých praporců;
Zedvorů jak rozličných a zedvorců,
Zeznamenitých a slavných měst,
Množství jich sem táhne dobyt sobě čest:
Heroltka vtom Vlastu nasněm zvala,
Kdež se také najít dala.
Mám teď vypisovat ženský sněm;
Přetěžká věc! neb sem nikdý nebyl vněm.
Mělťbych ovšem ňákou vyšší moc
Kaliopy, nebo jiné umky žádat opomoc;
Ale velmi se jí ostejchám,
Přitomž se y doslejchám,
Že se zdrahá, zůstanouc přec nahoře,
Y nu! bezvesla se tedy pustím namoře!
Vprostřed Vlasta sedla navysokou sedačku.
Tuto heskou moudrou rekyni
Vehrách již hned, jako školačku,
Vyvolily zavyvůdkyni.
Neb jí vjízdě, vstřelbě, vchytrosti
Rovna žádná nebyla,
A že se tím nehonosyla,
Všechněm padla dolásky hned vmladosti.
137
Hodka druhá sedla nastolicy,
Jako dvořský blázen vedlé krále.
Každá se té bála řícy desátnicy,
Aby odtud táhla dále:
Neb ta nejprostořečejší zevšech rachen,
Jíž houf nepřekřičel lesních kachen,
Žádné nenechala bezšpiček,
Nadalať y Vlastě saličekšaliček.
Poní přišla Putysyla, nikdý přemožená
Vpoli ani vlůžku. Holka nejudatnější,
Brunatná a zamračená,
NadHektora smělejší;
Mnozý statní hrdinové
Utíkali přední jako zajícové.
Jaktě živa naně nevražila,
A jich, kde jen mohla, pomlátila.
Kní sy Mladka sedla setnice
Vedouc pražské švihlice;
Vtomť y ještě okamžení,
Když již zněly polní trouby
Dostrašného boje,
Nenechala dozrcadla hledění,
Šňoření a stroje,
Též y jiné marné chlouby.
138
Ryňka pošva ženské svémyslnosti
NesedělaNeseděla, ale stála,
Hrdou jen vždy hrála;
Nikdý nic dle mužské líbosti
Nečinila, dělajíc vše naopak.
Pojejí se hlavě musylo vše státi,
Kdož chtěl něco zvědět obílém, ten pak
Očerném se musyl ptáti.
Zdruhé strany Radka svatouškyně
Starých panen vývodkyně,
Vykládat sy dávala, co se jí zdálo,
Nevěřila napověry málo,
Několikrát vkaždé hodině
Zjmenovala všecky bohyně;
Pila na jich zdraví vkomonstvu,
Nadmuži jich prosýc opomstu.
Kní pak Vratka setnice sy sedla;
Ta sy zbohů dělávala žerty,
Nevěřila Svatovíta ani čerty,
Nevěřícý vojsko vedla;
Uměla jak nezavřená klít,
Bývalé své muže mlít,
Několik jich poslala donávy,
Aby byli předchůdcové její slávy.
139
Zdruhé strany první místo měla
Všemilá, ta ušlechtilá holka, roztomilá,
Nadevšemi dívkami se krásou stkvěla,
Kdož ji shlídl, y hned mu byla milá.
Ani snědá, ani červená,
Nejkrásnější milé byla velikosti,
Modré oči měla plné libé divokosti,
Příjemnost vní byla vtělená.
Což jest platno krásu pérem vypisovat!
Abyste sy mohli její sličnosti
Některak jen představovat,
Patřte naty velmi heské
Zanynějších věků;
Pomněte, že dost musyla míti heskosti,
Když se poní vůkol nejen vzemi České
Třeštilo vždy tolik reků.
Natřetím, jak víte, místě zdruhé strany
Mladka seděla, co vedla pražské panny;
Kní sy Vadka setnice zlých žen
Sedla, ale sedět jí to nedalo.
Dlouho poňoukání doutnalo,
Až to musylo předc ven.
Dávno Vadka naMladku již pásla,
Teď se zlostí celá třásla.
140
„Mocný Perune! ta fiflenafiflena,
Tento malý oltáříček bezjména
Má zde napřednějším místě,
Jak já zasloužilá, seděti?
Mámť jen nato krásně hleděti?
Jestli, pravímť napřed jistě,
Tato zarmoucená strojna
Neupustí, bude vojna!„vojna!“
„Jen se nenadírat! vždyť vím, co je zač;
Říct, jak dlouho není řeznicý?
Nyní co je setnicý,
Poroučet chce všechněm, ale nač?
Co je zakunta, jiť každý zná,
Že má dobrou odřikačku,
A že ráda má
Skaždým jenom rvačku.„rvačku.“
„Haldo! snad že umíš dělat čepcečepce,
Že máš navázaných kliček
Nasvé pošetilé lebce,
Myslíš, kdo ví, co teď jseš?
Žádná, jak ty, rukaviček
Dobojiště nenese,
Ani se tak netřese,
A předc potom hlavou házýš, kam jen jdeš„jdeš.“
141
„Bodejť bych se já sní kálela,
Každý ji zná, že je dryáčnice,
Víť y každý, oč jsem více.
Jáť sem se tak leckdes nenaválela,
A jak ona nebydlela v komoře;
Bylť můj otec přidvoře,
Zdvořských sem vždy mohla oken koukat,
Pročbych neměla sy foukat.„foukat.“
„Kyž již dotě hrom, ty nabádaná,
Kuchtíkovas ošklivá jen práce!
Nebyla tvá matka nikdý vdána,
Však slyš nyní krátce,
Žebys zatrolená feno,
Dávno byla otrokyně,
Kdyby nebylo mne vývodkyně
Sděvčaty, co vymohly vám slavné jméno.
Potom přec mít chcete odměnu a čest;
Netroufáte sobě vyvest malou lest,
Nelíbíť se vám zvuk polní trouby,
Předce jste jen plné chlouby;
Ale mámť již tebe dost.
Podobrém radč, pravím, táhni,
Nedělej mi větší zlost,
Nebo kmeči sáhni!„sáhni!“
142
Nemajíce obě více hlasu,
(Nechalyť přec státi vlasů)
Vytrhly své kordy,
Tropit chtíce mordy.
Vadka přec ji doramena sekla.
První byla tato krev,
Co vté drahé válce tekla;
Hle co nepůsobí ženský hněv!
Jak když namůstku dvě překupnice
(Ostatkové udatnosti) vedlé sebe sedí,
Neb se sejdou; promálo jim kypí srdce,
Napřed škaredě jen nase hledí,
Rozličných jmen sobě povědí;
A nic neřeknou, co nevědí:
Praha radostně se na to dívá,
Která které lépe zpívá.
Kteráž hlasem vyjít nemůže,
Dá se dovlasů a dokůže;
Kdyby třebas městský přítel pokoje
Přišel skončit rozbroje,
Když je roztrhne, tak ještě zdálky
Chtějí obnoviti zase války;
Tak se také tyto měly,
Jen že více činit směly.
143
Jako někdy mezy Řeky smířit šrůtku
Přišla snebe Palas bohyně,
Když již Achyles a Agamemnon sáhli kmeči:
Takto Hodka tuto slavnou půtku
Upokojila, y rekyně.
Což y Vlasta chtěla, však se křeči
Prohluk nedostřela,
Hodka líbezně tak všecky překřičela:
„Prach a prach vy zatrolené hudrmanice!
Čupky jakés! – kyž chce dovás látro hromů!
Zde tak hulákáte? já řku, jste to setnice?
Vyhnat vás radč obě zdomu.
Ožralé! nám kazýte zde sněm;
Radší buďte, že jste vněm.
Zlýduch vámi vždycky mele,
Jděte radč a tepte nepřátele.
Ty pak pyšná Kruto! vždy sem říkávalaříkávala,
Že přec zlýduch natě trhne,
A tvou pejchu tobě zvrhne.
Nosýš větší čepce nežli bohyně,
Tíms je nanás všecky rozhněvala;
Nuže neboj se jich Vlasto!
Potrestej jen obě rekyně,
Syc to věru bude bývat často.
144
Omnoho sem znala urozenější,
Bylyť také svornější.
Nuže ruce sobě podejte,
Podruhé radč vmuže bodejte.
Ty dej starší lepší čest,
Nesešle Bůh natě trest.„trest.“
Takto Hodka konec udělala tomu,
Každá táhla místo sněmu domu.
Š. Hněvkovský.