Oda Šebestyánovi Hněvkovskému

Antonín Jaroslav Puchmajer

Oda Šebestyánovi Hněvkovskému dle Horace: Vides, ut alta &c. oda IX lib. I.
Vidíš, jak se hůry sněhem bělí, klouzají, kde plouly lodě, po sklenné se děti vodě. Nám pak zyma doma zůstat velí; větry, co tu hrubě čiší, tak se lehce neutiší. Kaž můj milý Besto! do komína suchých polen přiložiti, kaž y na stůl postaviti hodný dčbánek Mělnického vína: abychom se poohříli, vínem Českým pookříli. Ostatní vše poruč směle Bohu, který větry upokoře uhladí hned zduté moře. Nepohneť se list bzu ani hlohu. Onť vše náhle, v okamžení, než se člověk nadá, změní. Nic se neptej po zejtřejší době. Milý brachu! myslit o tom: co z nás bude? co je po tom? Za zysk měj den, co Bůh přidá tobě; nezdrahej se v mladé chvíle užit věku kratochvile. 76 Nyní hleď, než tobě zbělí vlasy, hudbou, tancy veselými, hrami lásky milostnými v radostech své mladé trávit časy, večír tiše kradmo bleptat, s kým ti nejmileji šeptat. A. Puchmajer.