Dlouhý a krátký čas.

Antonín Jaroslav Puchmajer

Dlouhý a krátký čas.
Když mne staré panny mučí; svým mne ctnostem stále učí, na děvčata mladá bručí; jakž jest mi tu dlouhý čas! Když pak holky semnou hrají, jímati mé srdce znají, v rozkoši žít s sebou dají: jakž jest mi tu krátký čas! Když se kmotří do mne dají, plných uší nabroukají, na mé hospodářství lají: jakž jest mi tu dlouhý čas! když mi přejí s sebou jíti, bych mohl spolu víno píti, hodně vesel s ními býti: jakž jest mi tu krátký čas! J. Rautenkranc.
77