Tesař a Merkur.

Tesař a Merkur. Bájka.
Tesař kdysy nad jemčinou dříví tesal širočinou, až mu z nenadálé příhody z ruky vyskočí a vpadne do vody. – „Běda! vzkřikne, rukama sy lomě: jakž se krutě o mě protivný los opírá! nedost, že mne tudy přetěžkými hněte trudy, ostatní mi ještě živnost odbírá! Což sy počnu? to tam, čeho sem měl nejvíc třeba. Čím sy nyní vydělám kus chleba? Pomozyž mi, mocný Jupiteře! zase nějak ku sekeře.„sekeře.“ V tom se div!)V tom (ó div!) Bůh lidí strápených, patron věcý ztracených Merkur sspustiv sebe s vysokého nebe před chudáka tesaře se staví: Což jest ti, a proč tak pláčeš? praví. „Nevím, odpoví mu, z jaké příhody má mi sekera tu vpadla do vody. Tou sem já se živil mnohá léta: Teď ta tam, o Bože! teď jest po všem veta.“ 88 Merkur, jen co v tůni nesáhne, širočinu zlatou vytáhne, Vida, ptá se: tali tvá? Ne, ne, odpoví: to není má. Stříbrnou potom vydobude: Tuším tato bude? Ne ta! – po třetí se spustě v zátočinu železnou ven nese širočinu. Ta jest, ta! – y přiskočí a božskou líbá ruku, díky čině, laskavému Atlantovu vnuku. Sprostností Bůh tknutý svatou, širočinu stříbrnou vzav y zlatou, řekl mu: Duše upřímná! y tyto obě sekery měj sobě. Dav je zmizel: tesař z vděčnosti spíná za ním ruce, pln jsa radosti! Kdy se takým darem vychluboval, kdy až do závisti sousedům svým ohlašoval božské nad sebou div Prozřetedlnosti, veliké y štědrosti: jeden z nich, ne v té, co tesař, chudobě, užit štrychu v podobném sy smyslil spůsobě.spůsobě, nikomu nic neříkaje, šel a vlez u jemčiny kradmo na vysoký jez. 89 Tu, co prvnímu se náhodou jen přihodí, schvalně sekeru svou v tůni zahodí; rukama tu začne lomiti a plakati, před celým y nebem klamati. Merkur přilituje, sekeru mu zlatou napřed vytahuje. Příteli můj! ptá se: zdaž to tvá? S radostí on poskočí a vykřikne: Ach má vlastní! má toto, má! Taká nestydatost Boha pronikne; lež y všetečnost mu začna vytejkati, ne jen té mu nechtěl darovati, ale tam y té mu nevrátil, div ho ještě hodně nezmlátil. Tak, co zradou rádby byl se obohatil, zlaté nedostal, a železnou svou stratil. A. Puchmajer.