Vděčný syn.

Antonín Jaroslav Puchmajer

Vděčný syn.
Zbislav místo radování, dnem y nocý v bědování trávil krásné podletí. Bože! jak se vede otcy v nepřátel zlých kruté mocy? snad již zhynul v zajetí. 144 Snad se v slzých plyna souží, po své milé vlasti touží, snad mu mečem hrozý kat? Tak se, ruce lomě, moří, láskou k otcy ctnému hoří; starost nedá jít mu spat. By jen otce vysvobodil, hory přelezl, a se brodil, dral se skrze drabanty; dral se k Ejiptskému trůnu, kdežto Baša v zlatém lůnu stkvěl se nad dyamanty. Padnul k nohám důstojnosti, sepiav ruce v horlivosti zvolal všecken ztrápený: „Sprosť jen kovů, sprosť jen otce; rád chcy snésti dny a noce pro něj kruhy sklíčený.„sklíčený.“ Blázýnku! ej, cožbys činil, vždyťs nic zlého nezavinil, Baša řka se hochu smál; nikdý, nikdý otec lidí, nikdý světla neuvidí, rozvaž, nežbys kročil dál. 145 „Nemeškej mé sevřít ruky; rád chcy snášet věčné muky, svobodu když otcy dám; mezy hady jedovaté uvrhni mé tělo spiaté, s draky ať své sýdlo mám.„mám.“ Svobody víc nezakusý, dnes, dnes otec umřít musý: toť má vůle, hochu, jest. Proč chceš, by tvé živobytí zvadlo jako jarní kvítí? proč chceš cyzý viny nést? „Zde, zde, Pane! jest má šíje, rozkaž katu, ať mne bije, rozkaž, ať mi zláme vaz! Co dlíš? nehrozým se meče, z lásky k otcy krev má teče; ach, slyš! ach, slyš lásky hlas!„hlas!“ Což vše platno, milý brachu! nevydržíš smrti strachu: na rožni ho pécy dám, z ohně do smradlavé vody, aby měly žáby hody: mluv, co s tebou činit mám? 146 „Ach, měj nadmnou slitování! vyslyš syna bědování: pal mé tělo, bí a muč! Trýzni, trýzni dny a noce: ach jen, ach jen mého otce s světlem, Pane, nerozluč!„nerozluč!“ Staň se. Hned tu kati stáli, po vůliby byli králi. Stála hned y hranice. Zbislav zdvihna s země sebe, chválil dobrotivé nebe, žehnal Bašu velice. Maje obětí již býti, viděl s Bašou k sobě jíti dívku ctnou a nevinnou. Baša mluvil: Dobrý synu! otcy odpouštím já vinu pro tvou lásku jedinou. Hle, zde dceru nejmilejší vezmi, synu nejvěrnější, vem můj poklad, vem mou čest. Kdo má s ctností radování, hoden světa panování, hoden každý lásky jest. V. Nejedlý.
147
Básně v knize Sebrání básní a zpěvů 2:
  1. Oda k Bohu.
  2. Trest neposlušnosti.
  3. Na Václava.
  4. Na Pánka.
  5. O Lichváři.
  6. Na Lakomce.
  7. Běla.
  8. Jele tesknost po jaře.
  9. Zamilovaný.
  10. Vlk a jehně.
  11. Chlouba kohoutí.
  12. Na doktora Hůrku.
  13. Ladino přenocování.
  14. Na babku.
  15. Na svodnicy.
  16. Májová píseň.
  17. Pes a Vlk.
  18. Na hrdinu Boleslava.
  19. Zpěv žencův.
  20. Bohyně Moda.
  21. Blaženost.
  22. Poupě.
  23. Moudré předsevzetí.
  24. Nevděčná dcera.
  25. Pavouk a Moucha.
  26. Na opilce.
  27. Učený.
  28. Přemožená žádost pomsty.
  29. Oda Šebestyánovi Hněvkovskému
  30. Dlouhý a krátký čas.
  31. Vilím a Vlada.
  32. Na lékaře Vraha.
  33. Na Budína.
  34. Hrobní nápis na žvavou ženu.
  35. Hlemejžď a zajíc.
  36. Spokojený Sedlák.
  37. Na Minku.
  38. Mládek a Jela.
  39. Oda na J. K**.
  40. Tesař a Merkur.
  41. O Orfeusovi.
  42. Dívka a Zrcadlo.
  43. Na N* a P*.
  44. Oda o velikosti Božské.
  45. Třidcátý první den měsýce prosynce.
  46. Budička.
  47. Na Advokata J**.
  48. Na Lilu.
  49. Na Míčku.
  50. Mudrák hrnčíř.
  51. Na Bělu.
  52. Janek.
  53. Housenka.
  54. Pole.
  55. Na Galatu.
  56. Na doktora Moříka.
  57. Na P***.
  58. Oda o nepokojnosti duše z prozřetedlnosti božské.
  59. Vrána a Liška.
  60. Přítel.
  61. Přemysl Ottokar.
  62. Liška bez oháňky.
  63. Pomláska.
  64. Žaludek a oudové.
  65. Vděčný syn.
  66. Na zamilovaného.
  67. Běla kvílícý.
  68. Na Lilu.
  69. Mravency a Kobylka polní.
  70. Vnislav a Běla.
  71. Věk pastýřský.
  72. Na lékaře N.
  73. Na správce Hlupáka.
  74. Na Tonku.
  75. Mužský kříž.
  76. Na Bartouška.
  77. Otázka.
  78. Na ošklivou Nanku.