Žel děvčete.

Martin Alexander Přibil

Žel děvčete.
Kde jsou dnové, Zlatí dnové Věku mého mladého! Ach proč nebe Nechce děvám Přát osudu stálého! Sotva se mi Šestnáckráte Háječek náš zelenal; Již ten osud, Zlobný osud Pryč odemne blahost hnal. Když jsem ještě Malá byla, Nestála sem o lásku; Ale, hleďte! Tu mne všecko Líbalo, co o sázku. Nyní cosi Takového Mneby více těšilo; Teď však od mne Všecko prcháprchá, Jakby se to zděsilo. 28 Jen Vilímek Mně jediný Ještě se nevyhýbal. Ach, Vilímek Kdyby nebyl, Mneby žádný nelíbal! 29