Píseň chudého.

Martin Alexander Přibil

Píseň chudého.
Když jsme chudí, ať jsme chudí! Na to málo dbám. Ať se nad tím každý trudí, Já se směji sám. I nerozdal Pán Bůh všecko, Ještě mnoho má; Pročbych plakal jako děcko? Onť mých potřeb zná. Aj, což nedal mně již dosti Bůh, an šatí les? Kdo mi popřál zdravé kostikosti, Kdo cit, milku, ples? U mně přísloví to platí, – (Kdo chceš, hlavou vrť): Vždyť chudoba cti netratí, Peníze jsou smrt.“ Ať bohatec v zlatě pýchá; To neblaží nic; On tak dobře jak já vzdýchá, A snad mnohem víc. Sám Pán, který svět oslavil, S nebe vstoupiv k nám: Chudí, blaze vám!“ vždy pravil, Vládnout máte tam.“ 30