Zlatá mládež.

Ladislav Quis

Zlatá mládež.
V svítilen záři Příkopy, kol šumí to a šustí, dav, jako vlny potopy, zdá se vždy více růsti. Co žene se, co valí se jak falangs těsně spjatá? Co v proud se vrhá, nechvěje? To vlasti naší naděje, to naše mládež zlatá! Od Kaprů k boudě Špinkově, od Můstku k Prašné bráně rodičů hodných synkové sem kvapí jmenem páně. V před ženou se, v před valí se, [55] kam povinnosť zve svatá, o, drahá vlasti, klidna buď, Tvou pavézou ta statná hruď, ta naše mládež zlatá. Žel, zhasla mnohých očí zář, že věrně pro vlast bděly, tak mnohá sbledla, vpadla tvář, kde dřív se růže skvěly! Přec žene se, přec valí se nadšením vroucím vzňata, s vztýčenou hlavou, ruku v bok, a půdu deptá pevný krok – ta naše mládež zlatá. Vše pro vlast! její heslem jest až do hrdel a statků, pružné jest páže, pádná pěst, hotova chránit matku. Tak žene se, tak valí se jen rozbit pouta klatá, v něž vlast je spjata předrahá, pro kterou žíti neváhá ta naše mládež zlatá. Příkopy v záři svítilen a ryčná roste vřava 56 do domu vniká, do dílen jak jarní bouře dravá. Kol žene se, kol valí se jediným citem jatá, jak moře, kdy se rozedme, od páté vždy až do sedmé ta naše mládež zlatá. 57

Básně v knize Písničky: