Ferdinand Březina.

Ladislav Quis

Ferdinand Březina.
Ferdinande Březino, zpomínek mých hrdino, s kašketem tím placatým, s kaputem tím šosatým. Kdys u hořké sedávával chutě jsi si dodávával k sklence ještě poslední takto mluvě s sebou: „Ferdinande, neboj se, Březina je s tebou.“ 89 K uchu stlačiv čepici, pochop vzal jsi ulicí. Což ti byla tenkrát úzkou, což ti byla dlažba kluzkou; k tomu tma tak jako v pytli, teplo až ty struhy chytly, větry berou pánům báň, kam tě zakolebou? – „Ferdinande, neboj se, Březina je s tebou.“ Lehký škraloup na louži, našince to nesouží, tudy cesta nejhladší, ku chalupě nejkratší. A již na led cupy, cupy, pod nohou však chrupy, chrupy, cupy, chrupy, prask a žbluňk! Br, což kosti zebou! „Ferdinande, neboj se Březina je s tebou.“ Leze z vody hastrman. „Hoši, hoši, tatrman!“ Oko mžourá po kosu, voda kape ze šosu. Březinová z okna kouká, pěstí hrozí, zlostně brouká. Zle, ach, zle je, tatíku, koště hnulo sebou: „Ferdinande, neboj se, Březina je s tebou.“ 90