ŽENY!

Adolf Racek

ŽENY!
Mí nepřátelé, rodné sestry moje, já miluji vás podstatou lásky, nesmírným soucitem, morálkou věčnou... 45 O ženy, ženy, já vás objímám podstatou soucitu, bolestí omdlení, pramatkou kosmu, pramatkou krásy, pramatkou pravdy, pramatkou ducha, pramatkou všeho! Šíleně milované ženy, podstatou bolesti – odvěkou hmotou v závrati zuřivých křečí plačícím jásotem masa! Vy panny stářím skřivené a kurtisány zkažené a matky vychrtlé a s děcky zmírající, děti smyslně hledící v dálky, zoufalé žalmy vášní hmoty, první ódy druhého manželství, manželství ducha! Klíny rozpjaté v horké touze, sladká běli tvrdých prsou lákajících, úst rudých němá vykřiknutí, úsměvy děvčat neznající podstaty svojí, zamlžených víček otázky bolestné, roztrhaných vlasů spité vlání – omdlelá elegie věčného umírání! 46