ZBYTEK HYMNU NA BOHA.

Adolf Racek

ZBYTEK HYMNU NA BOHA.
Lad, pořádek vám boha dokázal – – – Byl čas však... Tvora – (boha nebylo), jen triumf hmoty v děsném chaosu, bez konce hmoty dráhy v počátku, kdy síla jediná – duch – ještě spí, jen pudem gravitace žena ji, v sled v hrozných bolestech by zvítězil a z hmoty náručí se vymanil – – – Lad malý byl, byl v plenkách tehdá bůh... Pud gravitace v lásku vykvetl, jímž milují se mrtvá tělesa, jímž kovy v objetí si padají a zvířata a všechno, všechno – lad. Ne účelnost, to klam, jen spojitosť, jež jinak býti ani nemůže! Tak ve všemmíru, ve mně v mikrokosmu, čím víc duch mohutní, tím větší lad, čím hmota zmírá víc, tím krasší lad, a nepořádek u mne nemožný... Vím! – Co záhady, rej věčných hádanek a pochybností tanec zuřivý? – – – To chaos ducha, v němž zase tvoří se, co víc než duch – I ten již vidím lad a souvislosť, jež hmoty vlastností. 52