POJĎ!

Adolf Racek

POJĎ!
Pojď, pojď, přestanem’ básnit a budem básní žít! Jak možno bagatellisovat krásu hmoty a ignorovat všechna náboženstva a mythologie a symbolismy a smích sprostých! Pojď, hrdi nevšimnem’ si mystiky, pojď pohrdat vlastmi, národností a davem líných aristokratů, unavených, neschopných žití, pojď, pojď ze zhouby rychle! 67 Pojď, pojď, milovat cudné ženy, Pojď budem’ je milovat zdrženlivě a věrně, ženy nehezké, v nichž dřímá velký duch a bratrsky jich vývoj ulehčíme, by nemohly nám vyčítati ženy! Pojď, budem’ prostě žít a chleba rozdávat, by nikomu nebylo líto hmoty, pojď, vychováme dítě anarchistu, jež o minulém zví jak o pohádkách! Pojď, zdeptej klamný cit, pojď, pojď, pojď! E: mk; 2004 68