O kouzlo květu, jehož není krása

Adolf Racek

O kouzlo květu, jehož není krása O kouzlo květu, jehož není krása
 pro věky budoucna a na plody, jenž za půlnoci do snů rozpukl, naplnit vůní hořkou komnatu a s první zlatou hvězdou uhaslou uvadá, umírá, když všechno spí – –
Básně v knize Lyrikův pád:
  1. Z ÓDY ČLOVĚKA.
  2. MONOLOG BLÁZNA.
  3. PÍSEŇ MILOSTNÁ.
  4. Řeč Esperanto – moje řeč!
  5. Plul na svět daleký – O pýchy hlubiny! –
  6. Rackové bílí,
  7. Já moře neviděl; to celá záhada,
  8. O kouzlo květu, jehož není krása
  9. Mé srdce utýrané strádáním,
  10. Jsem kovkop ponurý. –
  11. Umřela ozvěna a chápete mou hrůzu,
  12. Jdi, bratře, jdi, já sám zde zůstanu.
  13. Chceš pravdě blízkým být,
  14. Do snů mých temnoty dvé obřích svítí prsů,
  15. V tmách ticha půlnocí jsem slyšel moudrost hrobů:
  16. Člověka hranol nic rozložil v jevy.
  17. Není štěstí v lidí milování,
  18. Samota, bratře, mým je vladařstvím!
  19. Ne otcem stává se syn,
  20. Tmy stínem světlo,
  21. Chtěl za dne hvězdy zříti,
  22. Nic a všechno jest jedno.
  23. Barva je vlastnost,
  24. V závratné výsosti, výše a výš,
  25. O Nero, mýlíš se a celá arena!
  26. Prokletí svaté – nebýt svůj!
  27. Jsou hvězdy, kterých dosud nevidíme,
  28. Všechno a všechno jest jevem,
  29. Kněz řádu nového k obřadům pokleknu
  30. Slepému není duhy,
  31. Dnů deset tisíc mých. Zacházím v samotu
  32. LYRIKŮV PÁD