JEZERO.
Jsem jezero zelené, hluboké a mlčen-
livé v černých horách.
Čekám a čekám a neprozradím svého
tajemství. Své v hloubi pochovalo jsem
oblaka, své v hloubi pochovalo jsem ska-
liska, a čekám a čekám a neprozradím
svého tajemství.
Líbalo jsem hvězdy, jež za večera se
kloní nad mým čelem, líbalo jsem čer-
vánky, jež z rána si umývají svá ňadra
chýlíce se ke mně, líbalo jsem duhu,
jejímž symbolem závratně rozpjatých ra-
men jsem bezmála sešílilo a čekám a
čekám a neprozradím svého tajemství.
Vidělo jsem ženu, kalich bílý a křehký,
vidělo jsem umírat labutě, vidělo jsem
obří smrky růst a čekám a čekám a ne-
prozradím svého tajemství.
Jsem jezero hluboké, zelené a mlčen-
livé v černých horách a myslím, že jsem
oblak plachý a myslím, že jsem leknín
vonný a myslím, že jsem korálová skála
a čekám a čekám a nevím koho čekám.
Jsem jezero zelené, hluboké a mlčen-
livé v černých horách a myslím, že jsem
hvězda zlatá a myslím, že jsem duha,
duha, duha a čekám a neprozradím svého
tajemství, protože je neznám.
Jsem jezero zelené, hluboké a mlčen-
livé v černých horách a myslím, že jsem
žena, žena, žena a myslím, že jsem labuť,
labuť, labuť a myslím, že jsem smrt, jenž
ve mně shlédl se a čekám a čekám a
22
neprozradím svého tajemství a čekám
a zpívám zticha jak desátá ozvěna ne-
konečnou melodií.
Není má a není cizí, je lítostna a tak
blízka štěstí.
Jsem jezero hluboké, zelené a mlčen-
livé v černých horách.
23