NA BÍLÉ HOŘE.

Karel Václav Rais

NA BÍLÉ HOŘE.
Na té Bílé hoře smutné okolí, až z divného hoře srdce zabolí. Od té hory Bílé chladný táhne van 83 přes daleké míle do všech českých stran. Že kdys na té hoře dupla kopyta, dosud po oboře půda rozryta. Dupala tam v čela tvrdá podkova, aby zapomněla duše domova. Dupala tam těla jako mrtvý brak, aby země celá vyplakala zrak. Tatíkové, mámy aby pro děti vytrhali sami všecko z paměti. Z černé hlíny vane horké krve dech – na své srdce zdrané vlož ji, kdo jsi Čech. Ve hrudi když není, ať je na hrudi, krev snad chladnou zpění, pamět probudí... (Světozor.1886.)
84