S DÍTĚTEM.

S DÍTĚTEM.
Jdu s dcerkou svojí do přírodypřírody, tu díváme se k bahnisku, kde žáby očkem svítí z vody, či prohlížíme, na písku jak ještěrky se malé honí, jak ráče leze v potoce, jak vedle cesty na jabloni si masák drze štěboce. 100 Má dítě moje oči všude, a sype mi své otázky: „Kde tento brouček spáti bude, až navrátí se z procházky? Zda něco se mu také zdává, když hvězdy svítí nad náma? Zda ropucha, jež z brázdy vstává, své děti také ráda má? Jak vešlo se jen vyklubané a žlutozobé strnadě v to vajíčko, jež malované dnes ráno bylo v zahradě? Zda navštěvuje mladé ptáčky též někdy jejich babička, zda cvrliká jim povídačky, až rozmile je uhýčká? Zda v potoce rak dlouhovousý, když celý den tak robotí, a po kamení, bahně brousí, se také trochu zapotí? Zda „rybí očka”* ) vidí tedytedy, že jdeme právě vedle nich, a co to bzučí komár šedý, když sedá v „okách jeleních”?** ) Proč koníček***) tak zasmušile se v dálku dívá s pažiti? –––––– *) pomněky. ** ) upolin. ***)kobylka luční. 101 vždyť slepotou má oči bílé a sluníčko mu nesvítí? Tak otázek mi dává stero – Co zodpovídat mohu z nich? Vždyť přírodě jsi blíž, má dcero, než já i s moudrem tlustých knih... (Osvěta. 1889.)