BABIČKA.

Karel Václav Rais

BABIČKA.
Babička nám stoná, smutna v lůžku leží, kořeníčka vonná snáší vnučka svěží. Z křenu lupeníčko nebo čerstvé, mladé mateřino líčko na čelo jí klade. Pro lék ještě nový na komoru letí: „Odvar heřmánkový jistě pomůže ti!” Kořeníčko žádné ještě nepomáhá, jako lípa vadne babička nám drahá. Volá dítě v bolu třaslavýma rtoma: Honem s lůžka dolů, zlatá babičko má! „Tvoje malé robě umříti ti nedá, nezapadne v hrobě hlavička tvá šedá.! 103 Hlava má se schýlí v lůžku na tvém místě, anděl smrti bílý omýlí se jistě!” (Světozor. 1887.)