BĚLOHRADSKÉ ZVONY.

Karel Václav Rais

BĚLOHRADSKÉ ZVONY.
Bělohradské zvony znají pěkně hráti, poslouchají vždycky v nebi všickni svatí. “Hrubý” i ti menší lahodně se pojí – což jsem já je slýchal v kolébce už svojí. 123 Na kolébce chudé, s malovaným květem, matička když s nimi pěla nad dítětem. Když jsem z domu kráčel přes vrchy a hony, do dáli jsem slyšel známé naše zvony. Potom cestou žitím stále vála ke mně píseň zvonů našich tajemně a jemně. V jesenních teď mlhách když se zemdlen chvěji, slyším zvony naše stále hlasitěji. Nad pahrbky s kříži k modrým znějí výším – – bělohradské zvony, slyším vás, ó slyším! (1906.)
Básně v knize Z domova (in Raisovy spisy, svazek 17):
  1. PRO JETEL.
  2. RÁNO NA MŠI.
  3. NÁŠ HŘBlTOV.
  4. PAVLA.
  5. NEBEKLÍČ.
  6. BOROVSKÝ PAN UČITEL.
  7. PAN PROFESSOR.
  8. SÁM.
  9. MECH.
  10. ZIMNÍ VEČER.
  11. „PŮLNOČNÍ“ NA KARLŠTElNĚ.
  12. ODPOVĚĎ KRÁLOVSKÁ.
  13. ŽIŽKŮV ŽAL.
  14. POD ŽEBRÁKEM.
  15. SLOVENSKÁ BALLADA.
  16. NAŠE MATKY.
  17. MORAVĚ.
  18. MATEŘSKÁ ŘEČ.
  19. OTEC A SYN.
  20. NA BÍLÉ HOŘE.
  21. ZA JANEM NERUDOU.
  22. NA VYŠEHRADSKÝCH ROVECH.
  23. NA HRADČANECH.
  24. U NÁS.
  25. ZA HROB.
  26. DĚTEM.
  27. RORÁTY.
  28. ŠKOLÁCI.
  29. MŮJ ŽIVOT
  30. S DÍTĚTEM.
  31. DÍTĚ.
  32. BABIČKA.
  33. MRTVÁ BABIČKA.
  34. POHÁDKY.
  35. ČTENÁŘKA.
  36. BÁSNĚ NEJKRÁSNĚJŠÍ.
  37. NA VESNICKÉM HŘBITOVĚ.
  38. PÍSEŇ
  39. STARÝ OTEC.
  40. DÁVNO, DÁVNO TOMU...
  41. MATKA.
  42. ZE VZPOMÍNEK.
  43. PÍSEŇ.
  44. HODINY.
  45. ŽIVOT.
  46. BĚLOHRADSKÉ ZVONY.
  47. DVĚ PÍSNĚ
  48. MLÁDÍ.