Pomněnky.
Mezi hvězdičkami
Jedna hvězda skvělá!
Ach, což pak náš drahý
Antonín as dělá?
Miluji ho, ale
Dvoum ho nelze míti;
Miluj si ho, vlasti!
Já ho budu ctíti.
Bojslave můj drahýdrahý,
Máti vlast jak děva
Láskou k tobě hoří,
Na mne však se hněvá.
„Miluji ho“ řekla,
„Nad jiných tisíce;“
Načež já jí: „MátiMáti,
Že já ještě více!“
13
Tam v té dáli temné,
V Opočenském lůně,
Žije přítel věrný,
Žije, však mi stůně.
Bože, dobrý Bože!
Nedej mu umříti!
Z mých dnů vem a nech ho
Vlasti déle žíti.
U Rokycan růvek –
Tamo slyšet lkáti;
Jun to švarný úpí:
„Máti, dobrá máti!“
Neplač, synu, neplač,
Máť tvou blaží nebe;
Ží teď Máti naší,
A tak spasíš sebe.
Ferdinande milý!
Za dne májového
Nahlédl sem hloubě
V základ srdce tvého;
Spatřil sem tam ráje,
Pokoj, lásku, nebe,
Spatřil sem tam dívku,
Dívku tvou a tebe.
14