Slzičky.
U Sázavy domek,
Kolem domku sádek;
Sádkem tím se vine
Potůček jak hádek;
U potůčka volše,
S volše kvílí ptáče,
Sádkem bloudí dívka
Hezounká a pláče.
Proč pak, dívko, pláčeš?
Což pak se ti stalo?
Což pak tě, dušinko
Dobrá, rozplakalo?
Opustil tě milý?
Nebo máti milá?
„Ach já sem se sama,
Sama opustila!“
30
Plála ke mně láskou,
Já ji ctil jen lehce;
Teď k ní láskou hořím,
Ona mě již nechce.
Ach, co já teď zkusím!
Nechtíval sem chtíti,
Nyní muset musím –
Tak se zná čas mstíti!
Každou nemoc přece
Více léků zhojí;
Jediný, ach, jenom
Zhojí bolest moji.
Zapomenouti mám
Na Julinku moji,
Nahradit si ztrátu,
Ztrátu jednu dvojí.
Nezapomenu já
Na Julinku moji,
Ach, mou bolest ani
Věčnost nezahojí;
A kdybych přec na ni
Dlouho nezpomenul,
Naříkal bych potom,
Že sem zapomenul.
31
Již sem přestal věřit,
Již sem přestal doufat,
Nechci žíti déle –
Běda! mám si zoufat?
Ach, já musím žíti –
Ach, co já tu zkusím!
Nevěřím, nedoufám –
Milovat však musím!