4. Blaženost lásky.

Václav Věnceslav Ráb

4.
Blaženost lásky.

Když mně po boku k své harfě pěje, Ssaji do se lásky sladký med; Kouzlo, jenžto z písní outlých věje, Vynáší mne v idealů svět. Její líce – na nich sněžný květ Vábně mezi růžemi se chvěje; Její k nebi pozdvižený vzhled – V něm se zřetel hvězdojasný směje! Jak to citné moje srdce jímá, Všecko budí, co v něm skryto dřímá, Jako slunko kvítka v podletí! Přeji zlaté rouno knížeti, Ať mu hlučné k slávě dělo hřímá: Mně jen blaze v jejím objetí. 49