Sen.

Anna Vlastimila Růžičková

Sen.
V sadech libovonných Sama jednou sedím, Do modravé dálky Zamyšlená hledím. Slavíček na lípě Libou píseň zpíval, Až mne v spánek tichý Sladce ukolíbal. Ach, tu sen se rajský Na spánky mé svanul, Ponejprvé láskou Duch můj tam jest zplanul. 41 Spatřila jsem juna Blizounko mne státi, Za ním Milka zlého Šíp si z toulu bráti. Krásné oko juna Sladce na mně lpělo, Duše má, mé srdce Letem k němu spělo. Tu se ke mně sklonil, „MiIuju Tě,“ šepce; „Však bych svou Tě nazval, Tomu osud nechce.“ Aj, tu Mílek šípem Lstivě na mne míří, Spustí – a v mém srdci Krutý bol již víří. Krev se z rány valí, Bolně hlas můj zkřikne, Krev si stavit hledím – V tom se oko mykne. 42 Procitám, ó želi! Všechno se mi ztrácí, Jen ta rána v srdcisrdci, Ta ještě krvácí; Vše se mi tu ztrácí, Jenom obraz juna Věčně skvít se bude Jak na nebi luna! 43