Trojí láska.

Anna Vlastimila Růžičková

Trojí láska.
Jako vzneslá slunečnice Touží jen po slunce záři, Tak i srdce lásky plné Zříti touží božskou tváři. Jak ta láska slunečnice K slunci věrná, nevinná: Tak i láska k Bohu jesti Důvěrná a dětinádětinná. Jako něžná holubinka Zamiluje krov domácí, Ačkoli si poletuje, Ráda se zas domů vrací; Jak ta láska holubice Vřelá jest a nevinná, K roditelům láska jesti Důvěrná a dětinná. 88 Jak slavíček zamiluje Strom, na němž své zvolil sídlo, S větvičky na větev skáče, Strom ten jeho blaha zřídlo; Jak ta láska slavíčkova Outlá jest a nevinná, K národu i láska jesti Důvěrná a dětinná. Komu tré se těchto lásek V srdci věrném uhostilo, Tomu v nejčistější záři Slunce blaha zajasnilo. Neboť kdo zná oceniti Lásek těchto rajský květ, Ví, že jedna jiskra platí Více nežli celý svět. 89