ŽEL.

Karel Sabina

ŽEL.
Hoi, kdybych byl orlem, k slunci bych polítnul, V zlatojasné zoři z jitra bych se koupal, Ode hvězdy k hvězdě vesele bych stoupal, A v moři nebeském k blahosti procitnul! Kdybych byl potůčkem, vlastí bych se vinul, Zem a nebe spojil v obrazu hladiny, Perly bych vynášel z podzemní dědiny, V bezedném pak lůžku oceánů hynul! Kdybych byl slavíčkem, jak bych já si zpíval! Noc a háj a hvězdy by mne poslouchaly, Až by jitřní plesy nad horami vstaly, Až by mne i píseň v háji hrob ukrýval. K slunci duch se vznášel perutí orličí, Srdce o samotě co potůček plyne, Nad nimi střídajíc se bouř a jasno hyne; Jen můj zpěv žaluje, že není slavičí! [5]