TAJENSTVÍ.

Karel Sabina

TAJENSTVÍ.
O růže, jakýž je tvůj sen, Než jaro ústa tvá odkrývá? Než z hlubokosti prsou tvých Se první vonný vzduch vylívá? Rci, slavíku, jakýž tvůj cit, Než před světem se objevuješ? Než blaho své i žely své Všem tvorům hlasně prozpěvuješ? Mlčíte? Co ve vás žije, Vzduch nevyzradí ani zpěvy? Takž citlivá i srdce víc, Než zhled i ústa zřejmě jeví. Chvějí se prsa, tvář se rdí, Tajemná slza v oku hraje; Ku zemi však se skloní zhled, Z úst zrádné slovo neodvlaje. Takž nebe často v mlčení, Ve roušce skryto popelavé, Ukrývá zkáznou v sobě bouř A na dně tmavém blesky žhavé. 39