PLAVBA UTOPENCOVA.

Karel Sabina

PLAVBA UTOPENCOVA.
Ve vlnách se jinoch tiše plaví, Dál a dále, jak se řeka vine; Oblak nad ním vlaje popelavý, K zástavce hráz zelená mu kyne; Ve vlnách se jinoch tiše plaví. Mrtvéť oko jeho, tvář je bledá; Netáže se vod, kam jej zanesou: Orel ve výsostech kořist hledá, Po lukách se rosné perly třesou – Oko jeho mrtvé, tvář je bledá. Ve večerní se potápí záři, Rozlité po vodách; – sám však neví, Poblesk že pohrává jeho tváří; S ním i žal, jejž líce vpadlé jeví, Ve večerní se potápí záři. Jakýž k té smrti jej lós odsoudil? Láska vytržence oklamala? Či k sobě šílence tok přiloudil? Zoufalost jej v objetí vln hnala? Jakýž k té jej smrti lós odsoudil? 89 Voda tělo na břeh vyhodila; K nebi umrlým pozírá zrakem. Neví, kam jej vlna položila, Netouží za vzcházejícím mrakem – Voda tělo na břeh vyhodila. Kdo jej zná? Proň-li kde srdce pláče? Dravci jen ho s křikem oblétají, Kolem bublina vesele skáče, Větři s vlasem utopence hrají; Kdo jej zná? proň-li kde srdce pláče? – 90