KU VZDÁLENÝM.

KU VZDÁLENÝM. [Květy 1836.]
Vám, vyvolenci věkem ověnčení, Od Oceanu k Uralu skalnému, Jenž v zápolu budíte liboznění, Sílu pějíce světu zemdlenému; Vám, jenžto zvukem, nad hromy mocnějším, Od hory k hoře ozvěnu budíte, A bleskem svým, nad nebeský světlejším, Srdce mladistvé plápolem plníte: Vám k slávě prázdním naplněnou číši, A pozdravení, v srdci vřelém skryté, Nechť vicher zanáší od říše k říši! Byrone velký! ty, jenž v tichém hrobě Po díle umdlévajícím spočíváš, Tys pevnost stavěl naší nové době; Nechť první dík srdce mého požíváš! Já v noci poslouchávám želů tóny, Jenž z prsou tvých se slzami plynuly, A s tebou cítí srdcí milliony, K nimž tvé zvuky příbuzné se vinuly. K tvé slávě prázdním naplněnou číši, A tajný cit, jejž vzdechy mé vyřknuly, Nechť vicher zanáší od říše k říši! 87 A vy, jenž dráhou stejnou jste se dali, Zámořští zpěvci ostrovu volného; Zvuky vaše, co v duši mé se vzňaly, Vřelé city zbudily srdce mého! Ty skotské stíny před okem mi hrály, Minstrelů struny ucho mé mámily! Tvé obrazy, Moore, v srdci mém zrály, A nových světů bytnost oznámily. Vám k slávě prázdním naplněnou číši, I slova má, jenž vroucně vás poctily, Nechť vicher zanáší od říše k říši! I vám za Rýnem pozdravení sluje, Kde Victor Hugo praporec vynáší, Kde Lamartine na věk zpustlý žaluje A Delavigne nad národem se vznáší! – Hoj, vaše harfy mocně zapudily, Co starý svět v soumraku svém schovával: Vy nový věk kvetoucí jste zbudili A zvukem truchlivým starý skonával. Vám k slávě prázdním naplněnou číši, A díky, jež jsem v zápalu vám vzdával, Nechť vicher zanáší od říše k říši! Kdež jeden ještě na evropské stráni Slavených zpěvců zbor se zrakům skrývá? Slovanské, slyš! jak harfy rokotání Mlhavé luhy žalostně provívá! – Toť truchlivé jest Mickiewiče znění, A v dálce druhů věrných písně vroucí! 88 Kollára to něžného libé pění, A národní Slovanů zpěv plynoucí! Slovanští zpěvci, vám tu plnou číši! A slova má, ze srdce se vinoucí, Nechť vicher zanáší od říše k říši!