MÁ MATIČKA.

Josef Václav Sládek

MÁ MATIČKA.
Po dalekém moři táhnou plachty bílé, provází je vítr z břehů na daleké míle. Pluje bílá loďka černotmavým mořem, jen se vy mi neutrapte, má matičko, hořem. Má matička doma jak jen lehá, vstává, div že sobě nevypláče oči do krvava. 6 Má matička stará pláče jenom z ticha, ale i přes dálné moře srdce ji doslýchá. Slyš, matičko, vítr někdy plachty strhne, a to tvoje naříkání srdce mi utrhne. 7