PŘED TRÓNEM.

PŘED TRÓNEM.
Na trůnu sedí král, kol otroci se plíží v zlatém havu a před trůnem, do výše mladou hlavu a spoután na rukou i nohou mladík stál. „Ty’s můj mi bouřil lid, ty zpěvem prokletým lil’s v sluchy tyto, co chci, by na věky jim bylo skryto: ty’s v dřevěných těch srdcích budil cit! Ty’s luzu poštval na můj strážný tém a znesvětil tak osobu mou svatou, pak bratry vlastními byl’s vydán s rukou spjatou, ty’s propad’ životem.“ 54 „„Ty’s propad’ životem; buď dlouho živ náš král! Ty’s propad’ životem, hosanna králi tobě! Ty zhyň, živ náš buď král!““ tak zní to v širé kobě. Jen mladík tiše stál, stál s hlavou vznešenou a nohou ve porobě. „Však líto tvých mi let a líto, v tvé co lyry dřímá lůně; ta líp znít bude o stříbrné struně, než bouřit, líp sny luzné v zrak mi set. Líp pastevci hrát při Saulově tróně, než před archou kdes luze tančit v ples; hraj králi, hraj v mou duši smutek kles’.“ Tak zase král s úsměvem blahosklonně. „Hraj králi, králi hraj, hraj králi, zlý mu smutek duši tísní, hraj králi, truchlou duši zvesel písní, hraj králi!“ kolem zlatá hýká láj. 55 Jen mladík tiše stál s povrhou kolem rtů, vznešenou se hlavou a v ruce zvolněné se zaleskla mu dýka a stisknul v srdce ji – svou lyru krvavou s poslední myšlenkou na svatoloupežníka, jenž lyru znesvětil a korunu si vzal. 56