JARO.

Josef Václav Sládek

JARO.
Když jako mléko zkvete sad a ptáče s větví zapěje, tu jest mi, jako v srdce chlad i mně když květu navěje. Jak jsou ty role zeleny, jak luka bují žluťákem, jak nebe, duše zastřeny ni jedním nejsou oblakem! A zlaté slunko rozmilo když usmívá se, pohřívá, v tom srdci jak by nebylo, ať cokoli tam bolívá. Ba, jak to přišlo, nevím sám, že padá se mne všechna tíž, a nač se jenom podívám, – i kdo mi křivdil, je mi blíž! 43