POSLEDNÍ VŮZ.

Josef Václav Sládek

POSLEDNÍ VŮZ.
Zapadlo slunce za vrcholy, vzduch voní klasů lahodou; vůz poslední vjel do stodoly s letošní boží úrodou. Dvůr pomalu se v soumrak halí a první hvězdy mrkají, a koně, volni, zařehtali a oddusali do stájí. Tam chrupe to a žvýká, frčí tak spokojeně v soumraku a mléko z plných vemen crčí do pěnících se dojáků. A tmí se; cvrček od záhumen si šviřinká a z dáliny zpěv mladistvý se nese tlumen přes širé polní tišiny. 47 Teď od stolu se čeleď zvedla; – dne práce tedy skončena! a na zásep si ke mně sedla, – dnes prvně, – žena znavená. Jak utichla teď celá víska – jak mile chutná dýmčička! Vzduch vlhne, nad bory se blýská, dá Bůh, dnes přijde vlažička. 48