II. MALÍ ŽENCI.

Josef Václav Sládek

II.
MALÍ ŽENCI.

Když jsme s pole žito brali, to jsme se tam nadělali! Že si taky rádi sednem, šli jsme tam až před polednem. A že oběd nesli naši, hned jsme padli na tu kaši. Pak, že prý jsme překáželi, spat nás dali do mandelí. Když se nechtělo spát více, šli jsme na mez na trávnice. Bylo po nich, jak by zamet! tak jsme čmelákům šli na med. 53 A to dalo velkou dřinu! proto honem na svačinu. Když jsme honem pryč zas chtěli, nějak se tam rozmysleli. Že prý bude dobře asi, dají-li nám sbírat klasy. Nebylo to od nich pěkné – Neposlechnout! – to se řekne! S fůrou za fůrou jak jeli, nás vzít s sebou zapomněli. Poslední až vezli domů, naložili si nás k tomu. To nám bylo dobře v mžitkumžitku, každý svou měl klasů kytku. Bude aspoň na točánku: dostaneme pomazanku. 54