NÁVRAT.

Josef Václav Sládek

NÁVRAT.
Měkce, jak se vločka schvívá, tiše, jako slza splývá, za soumraku v chladné rose moje štěstí vrátilo se. Moje štěstí, kde jsi bylo, kam jsi mi to zabloudilo, že ti v tváři úbělové tolik toho smutku zbylo! V dalekém a mhavém kraji bylo jsem, kde přebývají ti, kdož odešli ti v dáli; od tebe mne s sebou vzali. Z nich, pro něž je marno lkáti, už se nikdo nenavrátí, já však prošlo temnou branou, bych ti řeklo: Na shledanou! 94