DE PROFUNDIS.

Josef Václav Sládek

DE PROFUNDIS.
Z hlubokosti duše zdrané, nocí, dnem jsem volal k Tobě, abys těžký kříž, ó Pane, sjal mi s plecí v hořké době. Vím, že slyšel’s moje vzdechy, zůstaly však oslyšány, moje trýzeň bez útěchy, bez balšámu moje rány. Usouzeným v předurčení dále musím hložím jíti, trpký kalich utrpení do poslední kapky píti. 100 Pode mnou se země hroutí, nade mnou se chmuří nebe, – přec mi ve tmách zahynouti nedal’s bez důvěry v Tebe! Vím, že Tvoje stráž mne vidí, zář Tvá padá v líce bledé, a kde slepne oko lidí, vím, že ruka Tvá mne vede. Tak ať vůle Tvá se stane dnes a zítra, do skonání; – dal’s mi trpělivost, Pane, tou dal’s vše – – a dík Ti za ni! 101