ZA SVATOPLUKEM ČECHEM.

Josef Václav Sládek

ZA SVATOPLUKEM ČECHEM.
Jako Volným král když zmírá, tys odešel nám! roztruchlila vlast se širá, tys jen klidný sám; utichla tvá žárná lyra, meč tvůj zbyl a plam. Boží mír je na tvém čele, žezlo pouští dlaň, tvoje plémě osiřelé zvedá však tvou zbraň; zrak tvůj zavřen, lid tvůj směle svůj upírá v tmáň. 132 Velký, silný, volný všady! tak tě znal tvůj lid; bez poskvrny, kazu, vady zvedal’s nad ním štít; v boj jsi ved svých pluků řady, učil’s je se bít. Bouři čelil’s na vše strany, „K předu!“ volal’s v hluš, prapor v cáry rozedraný pozvedal’s jak muž, zvedl’s lid svůj zašlapaný, když mu řekli: Služ! Nedotknut vln všedních svárem svornost kázal’s řad, velký vírou, láskou, žárem nad vše’s volnost klad; vítěz nad zlobou a zmarem, velký sám, jsi pad. Smrt ti vymkla žezlo z dlaně, ale pouze v mžik; dál hřmět budou tvoje zbraně, velitelský vzkřik; dál tvé heslo odhodlaně v bitev třesk a ryk. 24. 2. 1908
133