DONĚ INEZ.

Josef Václav Sládek

DONĚ INEZ.
I. I.
Doňo Inez, doňo Inez, chystám se už psát vám dlouho, ale nevím, co to bývá, že mi pero padá z ruky. A na ruku hlava padá a na hlavu jako mraky, a já nechám mraky táhnout a já raděj myslím na vás. Doňo Inez, jak se máte tam ve staré Valencii? Sedíte teď na balkonu, hledíte, jak v noc se smráká. 17 Kolem háje oranžové dýchají k vám snivou vůni, na nebi se jiskří hvězdy a pod vámi šumí moře. A jak dole moře šumí, od severu větřík táhne, rosí květy oranžové, či vám také oko vlhne? Na severu bledý rytíř hledí ven, jak v noc se smráká, pod ním větrem pozimkovým žluté, zvadlé šustí listí. Neslyší on šustot listí, Neslyšíneslyší, jak vítr táhne, ale jest mu, jak by v prsou dunělo mu velké moře. 18 A ty vlny v hruď mu bijou jako bijou v boky lodě, když je plavec v polosnění – a on jenom ruce spíná. S nebe hvězda utrhla se, vlny za ní kvílí: běda! vrátí ji? – Ó nenavrátí! marně po ní ruce spíná. Doňo Inez, doňo Inez, až to moře uslyšíte, odbuďte ho, odsmějte ho: je to všechno hračka prázdná! 19 II. II.
Napište mi, don Rodrigo, slůvko zase jak se máte, napište mi slůvka čtyry, jednu také píseň k tomu. Nepište mi, don Rodrigo, nic tom chladném o severu, pište jenom čitelněji, a kdo je ten rytíř bledý. A ta vaše píseň budiž tak, aby mne rozplakala, a ten bledý rytíř budiž tak, abych se rozesmála. *** Takto píše don Rodrigo doně Inez o svém zdraví, takto píše don Rodrigo doně Inez o rytíři: * 20 Doňo Inez, bohu díky, letos jsem se nenachladil, ale rytíř, doňo Inez, přes zimu je ještě bledší. A když stojí na pavlanu, stále ještě hledí k jihu, odkud vlahý větřík táhne, odkud přijde jaro s květy. A ty jeho bledé tváře rozkvětly už liliemi, jen ty jeho oči hoří stále jako hvězdy v zimě. A ta píseň, doňo Inez, není věru pro zasmání, zpívá ji ten rytíř bledý, v zem kdy víc než k jihu hledí: 21 „S jara přijde trochu lásky, v letě přijde trochu snění, v podzim přijde rozloučení a kdo zbyl, ach ten je bídný!“ Neslyšíte, doňo Inez, jak ta píseň světem táhne? a kdo jednou zazpívá ji, ten se jara nedopráhne!“ *** Takto napsal don Rodrigo doně Inez vše, co věděl, takto v záhon jarních květů zapěl vítr od severu. 22

Básně v knize Jiskry na moři: