ZE VŠEHO, CO JSEM ŽIL –

Josef Václav Sládek

ZE VŠEHO, CO JSEM ŽIL –
Ze všeho, co jsem žil a co jsem sníval, zbyly mi trosky jen. A přes ně dál se valí žití příval v den jako den a každý prázdný zeje bez štěstí, vzpomínek a bez naděje. Sklonila ke mně světlou svoji hlavu dnes večer duma, svatá duma má, ta ztracená ve všedním davu mých děl, mých myšlenek. A tma s mé mysle schází; – vidím hvězdu plát... bud’ zdrávazdráva, hvězdo má, mi tisíckrát, ty nejdražší, ty bílá, bledá, zašlá hvězdo má! A v lesku svém, tom nejkrásnějším z všech mne umřít nech! Ó dnes mne umřít nech! 25