JARO PŘIŠLO.

JARO PŘIŠLO.
Jaro přišlo jako v mžiku, jako z houští laňky skok, s rosou, květem na trávníku, s prchou, sluncem podle zvyku, s ptačím zpěvem, jak co rok; nedbá pranic na kritiku. Jaro přišlo, z ticha, z ticha: něžné slovo v něžný mžik; – neví nic, co lidská pýcha, lidská zlosť a lidský ryk: jenom z hluboka tak dýchá. 121 Dýchej, dýchej jaro na zem, my už jsme tě čekali: podlíska pod skalným srázem, brouk pod tmavým zimostrázem, pramen z hor, a z povzdálí, mnohé srdce skřehlé mrazem. Dýchej, dýchej, v zmladlém křoví přitul ptáče k ptáčeti, zadýchej pod lidské krovy, pověz také básníkovi, jak by lidem v podletí jara vždy byl posel nový. Dýchej v duši teple, slunně, a na horké čelo chlad, a kde které srdce stůně, vdechni mír v ty kalné tůně, a kdo se zlem v zápas pad, dechni po té dobra struně. 122 A kde se nad drahou hlavou zavřela už země v klid, obetkej ji měkce travou, a od těch, kdo dál jdou vřavou, můžeš ji tam pozdravit. 123