Pokání.

Josef Václav Sládek

Pokání.
„To pole ještě dnes mi zoráš znova!“ na samý večer chlapci velel správce; – kluk pohled’ na vola a k chudé kravce a oral do noci a neřek’ slova. Však ráno stál u bytu kantorova, – a každý den tam bral po malé dávce, pak v městě used’ na studentské lávce, a farářem teď krev je sedlákova. O velkonoc šel správce k zpovídání a z těžkých asi zpovídal se hříchů – a kněz mu tak uložil za pokání: „– Já odpouštím vám, jestli pán Bůh svolí; leč večer v pluh se zapřáhnete v poli, a zoráte mi – jenom jednu líchu!“ 37