Byl kdys Honza král...

Byl kdys Honza král...
Byl kdys Honza král – a on kraloval, že ho sedlák na svém stole hrudkou maloval. Jeho celá zem rájem byla všem, a v tom ráji nejšťastnější on na trůnu svém. Ráno si naň sed’, žezlo svoje zved’ a dvořanům narovnával nakřivený hřbet. Byl-li žebrák zde žádat právo své, „Kdyby mne to říši stálo,“ Honza vzkřik’, – „je tvé!“ 12 Po té práci rád šel se nasnídat, ale děcko v celé říši nesmělo mít hlad. Krajíc svůj si vzal, řek’: „Jsem sice král – na, sedláče, – jez ty první, ty’s ho vyoral!“ Měl své vojsko též, a byla to řež, když se tak někomu chtělo do Čech na loupež! Po vojně však řek’: „Každý z nás byl rek, složme pány generály zas do škatulek. Domů každý z vás odebeř se zas orat, kovat, děti chovat, ostatní vem ďas!“ 13 Když jim která z vlád chtěla právo brát, udělali revoluci, Honza ved’ je rád. Tak to bylo, když Honza měl svou říš’, – škoda, že jen ve pohádce a tak dávno již! 14