VIII. Chcem chléb svůj jísti v míru, bez zármutku,

Josef Václav Sládek

VIII.
Chcem chléb svůj jísti v míru, bez zármutku, Chcem chléb svůj jísti v míru, bez zármutku,
 ne slzou slaný, jak ho žebrák jídá, chcem, aby náš byl celý, kůrka, střída, jak vyrost’ na lánu i v chudých plůtku. Chcem vstávat, lehat v radosti i smutku, hlídáni Bohem jen, jenž všechno hlídá, a odpovídat, muž jak odpovídá jen svému svědomí ze všech svých skutků. Chcem myslit vlastní hlavou volně, směle, jak vlastní rukou pracujeme denně, a vlastním srdcem cítit nezkroceně. – Chcem rovni rovným mluvit s celým světem, práv cizích nebrat, ale své mít celé! a v dobru zlu je zachovat svým dětem. 56
Básně v knize Selské písně a České znělky:
  1. Mé orné půdy každý hon...
  2. Se skřivánkem vstávám...
  3. Rodné brázdy v šíř i v dál...
  4. Já a moje orná půda...
  5. Drsny jsou mé mravy...
  6. Byl kdys Honza král...
  7. Nás anděl nemoh’ z ráje hnát...
  8. Jsou ty naše kraje...
  9. Náš táta...
  10. Ze selských bouří.
  11. Hřej, zlaté slunečko...
  12. Na trávníku...
  13. Chudý byl můj statek...
  14. Ukolébavka.
  15. Dva dětské popěvky.
  16. Tři rody u nás platí jen...
  17. Pište si, jak chcete...
  18. Je tichá noc...
  19. Můj synku...
  20. Ne, ta moje pole...
  21. Píseň vystěhovalcův.
  22. Dost práce juž...
  23. Já nemazlím se s přírodou...
  24. Věky jdou a mizí...
  25. Ba nejsem pán...
  26. Ať nebe už se kalí...
  27. Cos táhle šumí...
  28. Mezi svými.
  29. I. Cos u nás straší; – říct to nelze slovy,
  30. II. Vše rozmetáno v prach a rozvaliny,
  31. III. Ó země! – někdy matko mučedníků,
  32. IV. Co vzal nám kdo, co zašlapal nám v bláto,
  33. V. Zem patří živým! Tomu jen, kdo oře,
  34. VI. My hlásíme se k žití právem žití,
  35. VII. My chceme žít, jak s jara bují mlází,
  36. VIII. Chcem chléb svůj jísti v míru, bez zármutku,
  37. IX. Ne, konec není! byť to stokrát znělo
  38. X. Je lež, že ten se zrodil pán, ten sluha,
  39. XI. Ó vzchopte se! – a nebuďte tak němi
  40. XII. To bylo v horách. Příval strhal pole.
  41. XIII. Však nevládnou jen bozi hromu klínem –
  42. XIV. Ó přijde jaro zas na české luhy