Tvůj rušit mír – nač bych to chtěl.

Josef Václav Sládek

Tvůj rušit mír – nač bych to chtěl.
Tvůj rušit mír – nač bych to chtěl, ty, moje růže bílá! Ó sni ten květinový sen, jak’s do dneška ho snila. Sni, jako v tichou letní noc, svůj sen má poupě svěží, když bílá záře měsíčná se na lupíncích sněží. Já, pozdní poutník, zastavil se u tebe jen v mále, – až den tvůj zoří zakmitne, ty vzkvěť, – já půjdu dále. Však budu na tě vzpomínat, až utrhnou tě za dne a někomu tvůj poslední list zvadlý z ruky padne. – 17