Pod sněžným pláštěm.

Josef Václav Sládek

Pod sněžným pláštěm.
Ty vzpomněl’s pěvců, horských velikánů, zdaž prostý zpěv až k nim se může vznésti? „náš malý žal a naše malé štěstí“ zda zaklepat jen můž’ na jejich bránu? Ó věř, že tak! – Viz bleskem rozoránu tu jejich líc a slyš, zda nešelestí v těch rýhách květný vřes, a tuhé klestí zdaž nevzpíná se v balvan od balvanu? Jen výš a výš! – až sněžné ku hranici: tam nad ní, jenom nebe nad hlavami, ti obři věčně budou čníti sami; – však nemyslíš, že v bouři, blyskavici, a pod námi jak lidský rmut a záští, nás nekryjou v svém obřím, sněžném plášti? – 38