SMĚSKA.

SMĚSKA.
Není role těžkých klasů, snivý koutek lesa, není louka s travou k pasu, – je to horská směsa. Hrstka vikve, ptačky, hrachu, zrno ječné, žitné, jak to zrovna v žití prachu z pod říčice slítne. Melivo pro panské mlýny ač to není pravé, přec tam padlo do zadiny mnohé zrno zdravé. „Zasej to,“ dí k hospodáři v kraji selka hezká, „na lukách i když se daří, dobrá bude směska.“ [5] Vyrostla ta míchanina, až je milo zraku, někde pozdní kopretina, květ vlčího maku. A jak se to do krmiva pod večerem kosí, koroptviček hejna divá vybíhají z rosy. – Zpěvák osil, zkosil v čase. – Teď však rada těžká: Směsa, – směska? – Dobré chase u nás – je to směška! 6